Loupak.cz - Vtipy

Přijde paní k doktorovi: „Pane doktore, mně je nějak divně po těle, připadám si nemocná a přitom mi nic není...”
Doktor po chvíli pokývá hlavou a podá jí šampusku, aby mu přinesla moč. Když ji přinese, doktor ji vezme do ruky a říká: „Barva je dobrá (dívá se proti světlu), vůně také není špatná (očuchá) a chuť také ujde (ochutná), ale pro lepší rozbor bych potřeboval ještě vaši stolici,” a podá jí misku.
Když ji přinese, doktor se do ní dívá a povídá: „Barva je dobrá, vůně taky ujde...”
V tom už to ta paní nevydrží a omdlí. Když ji doktor vzkřísí, vítězoslavně se usmívá. „Paní, už vím, co vám je, vy máte špatný nervy!”

Co je pořádná rýma?
Když po sobě nezanechává holuby.

Na lavičce v parku sedí blázen. Vždy škrtne sirkou, sfoukne ji a říká: „Ta funguje, tu si schovám!”

Na nemocničním lůžku leží pacient bez obou rukou.
„No vidíte,” konstatuje chirurg, „ani to nebolelo!”

Stěžovala si jedna psychologovi: „Ten můj si pořád ale pořád kouše nehty!”
„Buďte ráda, že si nekouše prsty,” odvětil psycholog.

„Jak dlouho mi budete vrtat ten zub?”
„Až trefím na nervy.”
„Tak to bude dlouho. Já už mám nervy v prdeli.”

Doktor na gynekologickém oddělení v nemocnici má vizitu. Vejde na pokoj a ptá se první pacientky: „Tak maminko, kdypak to čekáte?”
„Pětadvacátého, pane doktore.”
Přijde k druhé pacientce a opět se ptá: „Kdypak to čekáte vy?”
„Taky pětadvacátého.”
„A vy taky pětadvacátého?” ptá se třetí.
„Ne, já s nima na tom školení nebyla.”

Pana Junáka, nastávajícího otce, probudí uprostřed noci světlo. Protře si oči a zjistí, že vychází zpod peřiny jeho těhotné manželky. Lehce s ní zacloumá a zašeptá: „Co ti to svítí pod peřinou?”
„Klidně spi,” uklidňuje ho žena. „Malej si asi čte.”

Ředitel blázince si nechá postavit okolo svého království sto zdí. Dva blázni se přesto pokouší utéct. Lezou a lezou.
Jsou u 25. zdi a první blázen se ptá druhého: „Ještě můžeš?”
„Jo, ještě můžu.”
Jsou u 50. zdi a první blázen se opět ptá: „Ještě můžeš?”
„Jo, ještě můžu.”
Jsou u 75. zdi a blázen se zase ptá toho druhého blázna: „Ještě můžeš?”
Druhý si setře pot z čela: „Zatím ještě můžu.”
Jsou u 99. zdi a ten první se jako obvykle zeptá: „Tak co, ještě můžeš?”
„Ne! Už nemůžu!”
„Tak se vrátíme...”

Lékař proklepává pacienta, přikládá mu na hrudník stetoskop, poslouchá, kroutí hlavou a nakonec konstatuje: „Buď jsem hluchej, nebo už nežijete.”